FF - Cesta za snem 6

9. dubna 2007 v 18:18 | Lenzu
Vyřítila jsem se z pokoje rovnou po schodech dolů. Na schodech jsem ještě potkala ty bodyguardy co mě vedli nahoru. "Něco se děje slečno?" zeptal se mě ten co mě nesl na zádech. "No tak se podívejte nahoru houkla jsem na ně a ukázala směrem nahoru za holkama. "Áááááááááááá!" začali ječet a letěli ze schodů dolů za mnou. Vyřítila jsem se z hotelu a tam jsem nevěděl kam mám jít dál. Běželi jsem ne druhou stranu silnice a pak dál do města. Asi po půl hodině už jsem za sebou neslyšela žádný dusot a ani hlasy tak jsem se konečně zastavila. Vůbec jsem nevěděla kde jsem. "Komm und rette mich…" zvoní mi můj mobil (Sony Ericsson K750i). "Halo?" "Ahoj Amy kde jsi?!" "No já nevím…" "Tak mi to popiš." "Je tu hotel La Vela a naproti je obchod Kenvelo Centrum." "Jo tak tam prosímtě počkej my se pro tebe stavíme." "JJ jasně" ukončila jsem rozhovor s Billem. Přemýšlela jsem co budu dělat….Do hotelu nemůžu, ale mám tam věci. Vůbec jsem nevěděla kde přespím. Asi po pěti minutách přijelo auto s klukama a vezli mě zpátky do hotelu. "jsi celá?" zeptal se mě nejistě Gustav. "Jo v poho" ujistila jsem ho. Nakonec jsem měla v tom hotelu pokoj sama pro sebe tak, že o mě nikdo nevěděl. Když jsem se tam přestěhovala. Bylo asi půl druhé ráno. Tentokrát jsem se s klukama ani nerozloučila. V noci jsem přemýšlela o všem co se v poslední době odehrálo a přišlo mi to divný. "Jakto že umím německy? Jako že se umím přenášet? Jakto že jsem se líbala s Billem? Jakto že se bavím s klukama?" Ptala jsem se sama sebe pořád dokola nelezlo mi to do hlavy. Pak mě ale napadlo, Kde vzal Bill moje číslo? No dál už jsem to neřešila a šla jsem spát. Ráno když jsem se vzbudila ležela jsem ještě chvíli posteli když se najednou prudce otevřeli dveře a ke mně do pokoje vlítnul nějakej kluk. "Dneska bude další koncert!!!!! Eh co tady děláš? Jakto že jsi sama na pokoji?" Zeptal se mě ten kluk. "To neřeš, hlavně nikomu neříkej kde bydlím jo? Kdyžtak jsem Amy, nikomu neříkej kde bydlím." "JJ jasně. Jsi tak sexy po ránu!" Polichotil mi ten kluk. Docela mě to pobavilo ale než jsem po něm stačila hodit polštář byl pryč. "Škoda" řekla jsem si. Šla jsem se trochu zkulturnit, namalovat si obličej na xicht,a něco normálního na sebe hodit. Ne že by tričko s TH nebylo normální ale jen tak jenom v tričku vážně mezi lidi nemůžu. Celý den jsem byla zavřená na pokoji aby mě náhodou někdo neviděl a doslova jsem trpěla hlady - teda spíš mě přepadla chuť na něco dobrýho a já jsem jí nepřeprala. Asi v půl osmé večer přišel na můj pokoj jeden vedoucí tohoto zájezdu aby mi řekl, že se mám připravit, protože já pro jistotu odcházím o půl hoďky dřív. Udělala jsem ze sebou to stejný co včera ale vzala jsem si na sebe černý kalhoty. Pak jsem se opatrně vyplížila z pokoje dolu kde na mě čekalo auto který mě dovezlo až před halu. Když jsem vešla dovnitř byla jsem v celém sále úplně sama. Bylo to….zvláštní…být sám v tak obrovském prostoru a ještě k tomu když tak je slyšet přes všechno to ticho úplně všechno. Najednou na podium přiběhli kluci a všichni kromě Billa si sedli na židle a Bill si hezky cvičil písničky. Promenádoval se po podiu a dělal děsný prkotiny - magor. Byla jsem ve stínu takže jsem nebyl vidět ale dusila jsem se smíchy statečně. Pak mě napadlo že Billa trochu překvapit. Opatrně jsem se plížila ve stínu k podiu tak aby mě moje zlatíčko nevidělo. Pak jsem šla po podiu potichu jak myš. Tom, Gustav a Georg mě sice viděli ale Billovy naštěstí nic neřekli. Když jsem stála za Billem pořád jsem se snažila stát přímo za ním aby mě vážně neviděl. Pak jsem mu rychle zakryla oči a on prej "Tome nech toho pusť mě!" A Tom na to "Ne ne to nejsem já" "Tak Gustave!" "Ne ne já to taky nejsem" "Georgu?!" "E E já to teda tak nejsem" " Tak kdo to je?" Ptal se už zoufale Bill. "Někdo koho by si tu nečekal…" přibližovat Billovy brácha. " Máma???" To jsem vyprskla smíchy i já. "Amy!!!" skočil mi kolem krku Bill. "Tak tebe bych tu vážně nečekal." "Já jsem tvoje máma nebo co?" zeptala jsem se provokativně Billa. "Mě nic jiného nenapadlo….." " Víš že by si klidně mohl být i komediant???" "Jakto?" "Tak se zkus někdy natočit na kameru a pochopíš" poradila jsem mu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama